Najednou zjistíš že jsi v chodbě...
Bez jediné vzpomínky na svou minulost, nebo dokonce na jméno, se rozhodneš jít dál
Tahle chodba není chodbou,
Je spíš jako tunel.
Šedý, železný tunel.
Špatně osvětlený, šedý, železný tunel.
Pokračuješ v chůzi a doufáš ve vyřešení tvého intenzivního dilema.
Jediné co nacházíš je pokračování tunelu.
Jsi ještě víc rozrušen a zmaten.
Rozběhneš se.
Ze vzteku?
Kdo ví...
Nepřemýšlíš,
Tvá dřina konečně začne přinášet své ovoce,
Najdeš to, co vypadá jako že je konec.
Temná díra zející do prázdna.
Stojíš tam, vyjevený a v šoku z nastálé situace.
Probudíš se.
Na nic si nepamatuješ, ale jsi sám a máš strach.
A najednou tvou mysl zasáhne jako kulka záblesk rozčilení a barev.
Vzpomínáš si, kdo jsi.
Vzpomínáš si, že jsi zůstal sám.
Vzhůru.
Navždy.
celkem povedený, kdo to psal?