Pokus o trochu psycha s prvky absurdního dramatu
"Co tady děláš?"
"Jen stojím a čekám"
"Na koho čekáš?"
"To ještě nevím. Mají tisíce podob, tisíce tváří"
"O čem to mluvíš?"
"O nočních můrách... mých, tvých... o nočních můrách celého lidstva."
"Měli bychom se bát? Čeho, našich snů?"
"Ne, nejsou to jen sny, je to něco víc. Oni žijí mezi námi, vysávají z nás energii. To oni jsou zodpovědni za degeneraci lidstva, oni jsou praví původci násilí a vražd, ne člověk sám...lži"
"Jak můžeš chtít, abych tomuhle věřil?"
"Nemůžu"
"Nevěřím tomu, jsou to jen báchorky, kdo tomu uvěří?"
"Ty děti, co jsi včera zabil krumpáčem"
"Musel jsem"
"Protože ti to řekli, ovládli tvou mysl. Jsi jejich otrok stejně jako já,jako miliarda dalších lidí"
"To palčivé intenzivní nutkání..."
"Je to krásný pocit, pít krev svých dětí, nemám pravdu?"
"Ano"
"Tak jdi a zabíjej, nebojuj s tím"
"Ano"
"Protože ty jsi tou noční můrou, jsi zabiják"
"Ano"
