Inspirace může být nevypočitatelná. Nedá se definovat, ale je zdrojem téměř každého napsaného příběhu. Vždy je nějaká možnost jak se inspirovat, naladit svou mysl tak, aby byla co nejvíce otevřená novým myšlenkám.
To, co si většina lidí neuvědomuje je, že jsou dvě další možnosti jak se inspirovat.
Existuje rituál. Většina lidí, která o něm ví, bude zdůrazňovat, jak důležitá je správná roční doba a zaklínání, které je třeba nahlas číst.
Ale to není důležité.
Vyžaduje to krev, stejně jako většina starých rituálů. Musíte tu krev od někoho získat, ale hlavně, krev musí být ze smrtelného zranění. Musíš ji vypít, zatímco píšeš. Každá další oběť ti dovolí napsat jednu povídku. Tyhle příběhy budou doslova o něčem.
O věcech co by se mohly stát, nebo co už se staly.
O věcech co by se nestaly, nebo neměly stát.
Má to jeden háček.
Po několika prvních příbězích ucítíš inspiraci, kterou nejde ignorovat.
A tak začneš psát.
A než si uvědomíš, co děláš,
začneš psát přiznání.
Ve kterém všem říkáš, co jsi udělal.
Všechny zločiny co jsi spáchal.
Krev.
Ten umírající starý muž…
Ta nastávající matka…
To ubohé dítě…
Bože to ne…
A VRAŽDÍCÍ MRKEV... BOŽE, TO NE!!!!!!!!!xD