close
Vážení uživatelé,
16. 8. 2020 budou služby Blog.cz a Galerie.cz ukončeny.
Děkujeme vám za společně strávené roky!
Zjistit více
 

Příběh Johnatana Jamese

7. dubna 2013 v 15:19 | MaDKilleR |  Creepypastas
15. května
Našel jsem tenhle deník, jen tak ležel v mé skříni. Byly tam nejaké čmáranice z doby kdy jsem byl dítě, ale nešly přečíst. Vytrhl jsem je a rozhodl se, že začnu psát znova... Proč ne?
Dnes se nic zajímavého o čem bych mohl psát nestalo, tak možná zítra.
-J

17. května
Pořád nic zajímavého. Byl jsem v práci. Tim se pořád chová jak naprostý kretén. Jen si přeji aby na mě pořád nezaměřoval svou pozornost. Občas si myslím že po mě jde, ale to určitě není pravda.
Nebo jo?
-J

24. května
Abych byl upřímný, uplně jsem na tenhle deník zapoměl. Vzpoměl jsem si na něj až... až když jsem ho uviděl. Mám ale konečně něco zajímavého. Stalo se to asi dva dny nazpět, přísahal bych, že jsem cítil něco pod nohou když jsem šel přes obývák. Možná to tam bylo už dřív, ale teď teprve jsem si toho všiml. Bylo to velké asi jako golfový míček. Prostě to bylo pod kobercem. Dnes jsem se to tam pokoušel najít, ale nic tam nebylo. Divné.
-J

3. června
Zapoměl jsem. Zase. Ta věc se nejspíš pohybuje po celém domě, ale to nemůže být možné. Možná že je to myš nebo tak něco? Ne, nejspíš bych ji rozmáčkl... Hmm... měl bych si dávat pozor...
-J

7. června
Tim nebyl už asi týden v práci. Pro někoho tak posedlého prací jako je on, je "nemocný" už celkem dlouho.
Tady! Tady to je!... Vidím tu věc! Je to něco pod kobercem... jenom se...
Sakra! Zmizelo to dřív, než jsem se toho mohl dotknout... jako by mě to skrz koberec vidělo...
-J

15. června
Ta... ta věc mě pronásleduje. Je semnou v každé místnosti. Někdy v rohu, někdy přesně v místě kam chci stoupnout. Pořád je to v dohledu, pořád pod nohama... Asi pětkrát jsem skoro spadl ze schodů tenhle týden.
Tim poslal rezignaci. Aspoň nějaká dobrá zpráva.
-J

20. červen
Nedávno jsem potkal Tima na ulici. Díval se na mě s divným úsměvem. V životě mě nic tolik neznepokojilo.
Až na to, kdy jsem viděl tu mostrozitu, samozřejmě. Ať je to cokoliv, je to zlé. Zatím jsem to neviděl, ale mám prostě takový... pocit.
-J

2. srpen
Pokusilo se mě to zabít. Znovu.
Ta příšera se ukázala i když jen trochu. Viděl jsem... ne, nebyl to ocas. Vypadalo to tak, ale nemůžu si být jistý...
Zase jsem viděl Tima. Nic mi nemůže způsobit horší noční můry.
-J

10. srpna
Nemůžu spát ve svém domě. Viděl jsem to, celé. Když jsem spal, stálo to nademnou, pozorovalo mě to. Mělo to lidský obličej. Lidský obličej! Lhal jsem o tom, že mi nic nemůže způsobit tak strašné noční můry.
Počkat. Když o tom tak přemýšlím... usmívalo se to.
Bylo to hodně podobné Timovi.
-J

16. srpen
Ta nestvůra mě pronásleduje. Je jedno kam jdu, je všude, jen ji nevidím.
Už ji i slyším. Nechápu, jak jsem si toho mohl dřív nevšimnout.
Ten těžký dech... To hluboké bití srdce. Možná že začínám šílet, ale to není možní, ne?
Jen duševně zdraví lidé přece pochybují o své psychice, ne?
-J

28. srpen
Tim... Tim byl...
Teď nemůžu psát... mám v hlavě chaos...
-J

30. srpen
Konečně můžu vyjádřit své myšlenky.
Před dvěmi dny jsem se probudil v pokoji 267 (spal jsem v levném a špinavém motelu) a bylo to tam. Zíralo to. Začal jsem křičet, jak snad ještě nikdy nikdo nekřičel. Když mi selhal hlas, můj mozek se rozhodl začít pracovat. Nehýbalo se to, nedýchalo to. To dunívé bití srdce na které jsem si zvykl, zmizelo. Bylo to mrtvé, ale jak...?
A pak se moje hlava prakticky sama otočila. Tim seděl nonšalantně. Díval se. Vypadal unaveně, ale zároveň jako by byl sám na sebe hrdý. Vyděsilo mě, vidět ho tam jen tak sedět. Podíval se na mě s výrazem tak prázdným, že i pokerový šampion by byl ohromen. Pokynul jsme směrem k nestvůře, protože moje ústa nebyla schpná mluvit. Jednoduše přikývl. Nebyl jsem si jistý jak bych se měl cítit, ale celou mou osobu zaplavila vděčnost. chtěl jsem mu poděkovat, ale moje hlasivky selhaly a já nebyl týden schopný mluvit. Tak jsem aspoň vstal a potřásl mu rukou. Pak jsem musel na záchod.
Když jsem byl hotový, vrátil jsem se do pokoje.
Tim byl pryč.
Musím ho najít a poděkovat mu!
-J

14. září
Nemůžu Tima najít.
Konečně mě povýšili.
Ta nestvůra je mrtvá.
Od té doby se nic špatného nestalo... ale jeden si nemůže být nikdy jistej.
-J

17. září
Našel jsem Tima. Konečně jsem mohl mluvit, takže jsem mu konečně pořádne poděkoval. On řekl, že to nic nebylo. Jeho práce, řekl. Dohodli jsem se, že se sejdeme příští týden. Nemůžu mu dostatečně poděkovat. Půjdem do toho nového baru, platím celou útratu.
-J

24. ZÁŘÍ
Johnatan už nebude psát do svého deníku. Popravdě, už nebude psát do ničeho. Pokud tohle najdete, nehledejte příběh.
Nic nenajdete.
-T
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nemesis Nemesis | 7. dubna 2013 v 21:30 | Reagovat

docela zajmavá pointa xD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama