Říjen 2013

Eyes in the Closet

12. října 2013 v 22:24 | MaDKilleR |  Creepypastas
Už jsi někdy… věšel do ložnice a všiml si, že jsou dveře od skříně lehce pootevřené?
A přitom víš, že tam nikdo jiný nebyl?
Prostě předpokládáš, že jsi je zapomněl zavřít. A nebo že by je otevřel někdo jiný?
Někdy skříň otevřeš, podíváš se dovnitř… ale nikde nic.
Nikdy nic neuvidíš. Jen když počkáš, až zapadne slunce.
Přichází, když spíš, pomalu otvírá dveře od skříně.
Poleze ven, dole po podlaze, po všech čtyřech. K tvé posteli. Sedne si to vedle tebe.
Obličej nakloní blízko k tvému a dívá se. Někdy jeho pohled pronikne do tvých snů a ty se neklidně zavrtíš ze spaní.
Rád dělá hluk ve tvé skříni a hraje si s dveřmi… a světly ve tvé ložnici.
Jeho dlouhé, hubené, černé ruce z tebe stáhnou peřinu a ty se klepeš zimou. Téměř se k tobě přitiskne ústy a dýchá ti za krk chladný vzduch. Jeho dech páchne jako shnilé maso. Bude si s tebou dál zahrávat… rád si hraje s jídlem.
Když se mu povede tě probudit… jediné co uvidíš, až otevřeš oči, bude jeho rozevřená čelist.

Nemá rád, když se díváš.

She was Beautiful

9. října 2013 v 22:05 | MaDKilleR |  Creepypastas
Říkají, že jsem ji zabil. Ale já to nebyl! Miloval jsem ji! Miloval jsem ji tak strašně moc...
Byla nádherná. Policie lže, já to neudělal, nezabil jsem ji!
Prostě... spadla z té budovy.

Řekli, že jsem ji strčil. To ale není pravda!
Byl to... byl to on.

Vždy žárlil na můj úspěch. Každý den mě trestal, křičel na mě.
Vždy jsem se mu zepřel. Zastavil jsem ho.
Jen včera jsem to nedokázal.

Říkají, že mě zavřou do psychiatrické léčebny. Opravdu to nepotřebuju, dokážu se o sebe postarat
Mám společnost. On je konečně trochu komunikativnější. Každý den hrajeme hry.

Říkají, že jsem napadli jiného pacienta. Ale já to nebyl.
Nemohl jsem to být já. Byl to on.

Teď říkají, že jsem se pokusil spáchat sebevraždu. Já to nebyl.

To udělal on.

Dopplegangers

6. října 2013 v 21:08 | MaDKilleR |  Creepypastas
Co když jsem pomalu napadáni, ale nikdo z nás si to neuvědomuje?
Co když si to nikdo neuvědomuje, protože útočníci jsou schopní pohltit člověka a převzít všechny rysy jejich osobnosti i vzhledu do nejmenšího detailu?
Co když to takhle je už roky? Pomalu se začlenili do společnosti. Stali se světovými vůdci, boháči a slavnými.
A co když napadají i obyčejné lidi?
Vaše přátele, rodinu, sousedy... dokonce i servírku co vám včera donesla jídlo...

Co když jste poslední skutečný člověk?